Historie SPŠPaS

SPŠPaS existuje ve školském systému našeho státu již devadesát let. Historické mezníky této školy jsou současně i milníky našich novodobých dějin.

K dobré pověsti a pokročilosti české řemeslné, průmyslové a technologické úrovně přispěla významně i tato škola, která za dobu své existence připravila téměř osm tisíc odborníků mlynářského, pekařského , cukrářského, krmivářského oboru, později obecně potravinářského zpracovatelského průmyslu. Za dobu jejího začátku se pokládá rok 1919 v jihomoravském městě Břeclav, třebaže první mlynářská škola vznikla již v roce 1911 v Úsově na severní Moravě. Ta byla však z technických důvodů přeložena v roce 1914 do Břeclavi. Byla to škola s německým vyučovacím jazykem a za její odnož se historicky pokládá obdobná škola v rakouském Welsu u Lince. V roce 1919 po vzniku ČSR se škola v Břeclavi změnila na Městskou odbornou školu mlynářskou s českým vyučovacím jazykem. Historicky prvním ředitelem byl Ing. Karel Branberger.

Ing. Karel Branberger

Vývoj této školy v tzv. břeclavském období se kryje s dobou Masarykovy první republiky a znamenal postupný rozmach a získávání příznivého ohlasu v odborné veřejnosti. V roce 1922 se z ní stala škola státní a učitelé byli převedeni do kategorie státních zaměstnanců. Další důležitou změnu přinesl rok 1929, kdy na škole byl zřízen pekařsko – obchodní kurs . V souvislosti s tímto rozšířením výukových možností a souběžným vybavením se v roce 1932 škola úředně změnila na Státní československou odbornou mlynářskou a pekařskou školu v Břeclavi. Vedení školy se podařilo získat a udržet kádr dobrých odborníků s praxí, a proto svou úrovní brzy získala na věhlasu, především jako dobrá průprava pro vedení rodinných podniků, živností (mlýnů, pekáren). Základní formou studia (kromě kursů) bylo dvouleté studium pro zájemce vyučené v oboru.

Velmi obtížný úsek představuje v dějinách školy doba německé okupace, která byla příčinou v podstatě dvojího stěhování školy a jejího přechodného úpadku. V roce 1938 po připojení pohraničních území včetně Břeclavi k Německu byla škola urychleně přemístěna do Brna. Po rozbití samostatného státu 15. března 1939 se česká státní škola stěhuje z Brna do Pardubic, města s bohatou mlynářskou, pernikářskou a pekařskou tradicí. Škola zde však přežívala z počátku v provizorních podmínkách a nakonec byla v roce 1943 uzavřena.

Velkým předělem ve vývoji obnovené školy přinesl rok 1945, kdy se podařilo pro potřebu školy získat moderní budovu původně průmyslového muzea ve středu města proti chrámu sv. Bartoloměje. Budova je dnes vedena jako kulturní památka funkcionalistického stavebního stylu. Za finanční pomoci státu a jiných institucí, např. firmy Prokop a synové, která měla na řádném umístění školy v Pardubicích stěžejní zájem, a nadšené svépomocné činnosti zaměstnanců a žáků byla budova v krátké době zadaptována pro potřebu specifické a monotypní školy. K slavnostnímu otevření přebudované školy a pracovnímu sjezdu absolventů došlo 31. 5. 1947.

Po roce 1948 se systém výuky změnil v souvislosti s proměnou požadavků na absolventy a s potřebou znárodňovaných podniků. Od roku 1953 škola mění svůj název na Střední průmyslová škola potravinářské technologie a je jednou ze středních potravinářských škol, zaměřených na přípravu pracovníků pro zpracovatelský průmysl. Zachovává si však na dlouhou dobu specifické postavení a začínají na ní studovat žáci z celé republiky, v určité době, než byla zřízena obdobná škola v Nitře, i ze Slovenska. Studují se zde základní čtyřleté studijní obory: zpracování mouky (pekaři a cukráři), zpracování obilí (mlynáři), později výroba krmiv a mlynářství, jsou zaváděny i nové formy studia, abiturientské dvouleté studium a pětileté dálkové studium. Stav studentů se v dobách největšího rozmachu školy pohyboval mezi 500 a 600 žáky a kapacita školy přestala vyhovovat. Dlouhá léta se jednalo o přístavbě školy, která po mnoha jednáních a těžkostech byla uskutečněna v 80. letech. V moderně pojaté přístavbě se začalo vyučovat v přelomovém roce 1989. Pozitivním jevem školy po celou dobu její dosavadní existence byl kontakt se zahraničím v rámci možností, ať už v podobě exkurzní, návštěvy výstav a podobných akcí, nebo výměnných studijních pobytů. Největší možnosti tohoto charakteru nastaly po roce 1989 (kontakty s obdobnými školami v rakouském Velsu a francouzském Haguenau).

V dosavadní historii školy došlo k třem velkolepým společenským setkáním absolventů školy, a to v roce 1947 při znovuotevření školy, dále v roce 1969 při 50. výročí trvání školy a v roce 1994 při mohutné oslavě 75 let trvání školy. Při těchto příležitostech škola za spolupráce se svými sponzory vydala pamětní publikace.

V roce 2006 se vedení školy v souvislosti s proměnami studijních oborů a zavedením nového oboru (analýza potravin) rozhodla změnit název školy, který přesněji vystihuje přizpůsobení školy nové ekonomické situace. Z SPŠPT se stala SPŠP -Střední průmyslová škola potravinářská Pardubice.

Škola, díky šťastnému personálnímu složení pracovního kolektivu, se dokázala vždy přizpůsobit měnícím se potřebám a podmínkám naší ekonomiky a průmyslu a dokázala si i v dobách zvýšeného jednostranného politického a ideového tlaku uchovat dobrou odbornou úroveň. Z většího odstupu si zaslouží být jmenováni z řady již nežijících učitelů školy ti, kteří při své pedagogické činnosti dokázali být i odborně publikačně činní a přispěli tak k odbornému věhlasu školy: Jan Žák, J. Žáková, František Tureček, Ferdinand Ballasko, Miroslav Pavliš, Jaroslav Hladký, Jan Skoupil, František Chroust.

Střední škola potravinářství a služeb Pardubice vznikla 1. 7. 2011 sloučením Střední průmyslové školy potravinářské Pardubice, školy s více jak devadesátiletou tradicí, a SOŠ a SOU Poděbradská 94, školy s letitými zkušenostmi zejména v oborech zaměřených na služby.

Od 1.9.2014 došlo ke změně názvu školy na Střední průmyslová škola potravinářství a služeb Pardubice.