19.05.2015

Chmelová brigáda 2015

V pondělí 4. května ráno jsme vyrazili od domova mládeže v Pardubicích na chmelovou brigádu. Zemědělskému družstvu Hřivice se tak vydalo pomáhat při zavádění chmele na 50 žáků-nováčků ze třídy P1.A a P1.B a zkušenějších brigádníků ze třídy P2. Společně se žáky jeli i tři členové našeho učitelského sboru – ředitel školy Mgr. Zdeněk Zitko, Ing. Viera Stránská a Ing. Rudolf Vlačuška.


Vzhledem k tomu, že se obec Hřivice nachází na Lounsku, jsme na ubytovnu dorazili až kolem dvanácté hodiny. S chutí jsme si dali oběd a poté už učitelé zaveleli nástup: rychle se převléknout a začít zdolávat naši první chmelnici. Kolem třetí hodiny odpoledne jsme se rádi vrhli na svačinu ve formě chleba s rybí pomazánkou, protože byla spojena i s potřebnou chvílí odpočinku.

V úterý jsme vstávali v šest hodin, v sedm hodin jsme už byli připraveni u cesty, aby nás družstevní autobus odvezl na vzdálenější chmelnici. Večer jsme koukali na hokej, někteří na fotbal a někteří na Ordinaci v růžové zahradě. Ostatně zejména hokejovému fandění jsme se usilovně věnovali po skončení práce na chmelnici po celou dobu našeho pobytu.

Ve středu jsme vyrazili na chmelnici už za nepěkného počasí. I přesto byla bezvadná zábava. Ve čtvrtek jsme pokořili chmelnici, která čítala přes 9 000 babek (babka nemá nic společného se slovem bába, u chmele označuje horní kořenovou část - staré dřevo, které tvoří trvalý základ rostliny, jak nám sdělili místní odborníci).

V pátek nás čekala velká chmelnice s cca 13 000 babkami.

V sobotu dopoledne jsme práci na poslední chmelnici dokončili, odpoledne převzali zaslouženou výplatu, kolem druhé hodiny odpolední si nás vyzvedl řidič a odjeli jsme zpátky do Pardubic.

„Chmel“ byla dřina, ale i zábava. Máme na co vzpomínat a doufáme, že příští rok pojedeme zase. Teď už se po naší záslužné práci můžeme začít těšit, že si brzy užijeme sladké prázdninové nicnedělání.

Třída P1.B


Přestože byly v naší třídě názory na chmelovou brigádu různé (mnozí se dívali na celou věc dost skepticky, mnozí z ní měli obavy a někteří k ní přistupovali s despektem), u většiny z nás se poměrně brzy tyto pocity rozptýlily, případně ustoupily pod silou nových a zcela unikátních zážitků, umocněných zábavou v kruhu blízkých kamarádů.

Každý z nás odešel, nehledě na peníze na této brigádě vydělané, o něco bohatší; bohatší o společné chvíle, společné vzpomínky a cenné zkušenosti, které nám přinesla práce na chmelnici, ale i životní pohled místních zemědělců.

Krom toho se nám podařilo při monotónní ruční práci na chmelnici si pořádně vyčistit hlavu a na chvíli se vzdálit od občas hektického způsobu života ve škole.

Proto vyslovuji poděkování panu řediteli, paní učitelce Stránské, panu Vlačuškovi, taky kuchařkám za jejich jídelníček a všem dalším pracovníkům zemědělského družstva.

P. Čičmanec, P1.A